Potácím se potácím až se dobelhám do vesničky Malhalm. Zde začíná národní park a hlavně tady mají veřejné záchodky. To je ideální příležitost si sednout. Kvalita odpovídá veřejným toaletám, ale to mi je jedno. usedám, nespěchám a čekám. Dokonce se mi podaří zabít dvě mouchy jednou ranou a během odpočinku se zbavím i nějaké té střevní váhy. Chodidla mě prosí, ať si sundám boty, ale na to není čas. Musím využít toho, že krátký odpočinek v sedě mě probudil z letargie (či případně přítomný smrad) a vyrážím vstříc národnímu parku. O park se tu starají a tak místo bláta je tu krásná pěšinka a je čím se kochat. Cesta začne stoupat prudce do kopce a to je též pozitivní pro změnu pohybu. Za další hodinku se konečně dostanu na očekávaný mezi checkpoint Malhalm tarn. Je to místo kde si můžeme doplnit vodu a na chvilku vydechnout. Jestli se na něco těším, tak na to, že si sundám boty. Nohy mam zničený nehorázně a chodidla ještě více. Když jsem se pokoušel trénovat na tento závod, tak nejdéle jsem běžel 4,5 hodiny a v suchu. Možná proto teď má tělesná stránka nemá ponětí co se to děje. Chodidla mám výrazně opuchlý, pálivý, bolavý a úplně rozmočený. Dávám jím půl hodinky svobody na čerstvém vzduchu než je zase pošlu do intoxikovaného pekla. Fyzicky jsem úplně vyřízenej a psychicky na tom nejsem o moc lépe. Toho využijí hned zlý trolové a začnou mi našeptávat, že můžu klidně skončit. Dávám si jediný cíl - dojít 40km na další checkpoint, tam si odpočinout a rozhodnout se co dál.
Vyrážím tedy dál. Vítr nabírá na intenzitě a přede mnou se zvedá stolová hora Pen-Y-Ghent. tajně doufám, že tudy cesta nepovede, ale je mi jasné, že přes její vrchol určitě půjdeme. Za nedlouho už stojím na úpatí a přede mnou tak trojkové lezení. To by nebyl takový problém, kdyby se mě královna nesnažila zfouknout z hory dolů. Při některých poryvech jsem se musel pevně chytnout a přitisknout se ke stěně. Co jde nahoru, musí bohužel i dolu a cesta z hory bolela náramně. Ještě, že mám v rukou hůlky, které skoro používám už místo nohou. Ve vesničce Horton in Ribblesdale si od dobrovolníků dobrovolně dávám kávu a sušenku. Padne tma a další noc už si brousí kosu, ale už se to krátí a po pár dalších výstupech, bažinách, rašeliništích a občas i normálních cestách se konečně dostávám na druhý checkpoint v Hawes. Nemám tušení kam se má mysl ubere v rozhodnutí, ale je mi to momentálně jedno. Najím se a jdu si po třiceti osmi hodinách bdění lehnout. Nohy, v kterých mam zatím 170km, dávám nahoru a uvidíme co se bude dít dále.....
No comments:
Post a Comment