Kdo se bojí nesmí do lesa či sere v síni.............do lesa se nebojim (v noci teda občas trochu jo) a chodim normálně na záchod nebo do lesa bez obav. No a tak jsem se nebál a bez většího tréninku začal závodit. A hle, ono to jde. Pravda jest, že na závodech pouťových je jednodušší být na bedně, ale což, někde se začít musí a tak jsem začal na těchto závodech.Pod svá křídla mě nově schoval orel zvaný HAVEN, za což jim děkuji. Vyzbrojen kvalitní výbavou a týmovým duchem jsem mohl podráždit první kilometry v duchu závodním. Čili Brandýs nad Labem, silniční triatlon, místo první, Kokorace, terénní duatlon, místo třetí, ČP v terénním tt, matka Praha, místo druhé a posledním počinem jest má srdcovka ve Vanďáku, kde jsem konečně po devíti letech vyhrál, sorry Pavle, jednou to přijít muselo :) Mezitím jsem něco potrénoval, neb jsem zjistil, že se blížím životnímu vrcholu svých sil a pak to jde prý z kopce. A tak jsem se rozhodl, že tohoto faktu využiji a nepromeškám jedinečnou šanci být na tom vrcholu. Takže teď končí sranda a začínají opravdové závody. MČR v Mostu, ME v Žitavě, extrémní dlouhý triatlon Jánošík a na závěr bonusovka Yukon..............
No comments:
Post a Comment