Monday, February 16, 2015

První dojmy



Inu což, když nejde o život, jde o hovno. Nyní sedíce v teple hotelového pokoje po boku mé ženy, u šálku kávy a hltu slivovice, se v mé hlavě chaoticky motají myšlenky a zážitky z posledních osmi dnů. Mohu bez ostychu říci, že z těchto osmi dnů, jsem intenzivně prožil každou vteřinu mého života a proto mému řídícímu centru asi chvilku potrvá, než to všechno zpracuje a uvědomí si co se vlastně stalo. Stalo se toho hodně a tak se Vám všem pokusím zatím jen hrubě formulovat mé myšlenkové proudy, než se prokoušu do hlubších sfér kůry mozkové.
DÍKY!!! Máte mou uctivou poklonu za Vaše telepatické výkony. Když jsem během yukonských nocí zahájil ponor do toho nejhlubšího, tmavého a neprozkoumaného příkopu mé duše, tak na dně jste na mě čekali Vy a dali jste mi vždycky trochu toho kyslíku abych mohl zase vyplavat na hladinu, kde svítilo sluníčko a bylo dobře. Možná si to neuvědomujete, ale Vy jste mě hnali v krizích kupředu a kvůli Vám mi ukápla slza štěstí při pomyšlení, že mám okolo sebe spousty skvělých lidí. Takže ještě jednou díky přátelé.
Pravda, nezvítězil jsem nad tratí dlouhou 700km, ale to mě vůbec nevadí. Zvítězil jsem totiž sám nad sebou a toho si cením nejvíce, protože dělat správná rozhodnutí je asi to nejtěžší a tohle správné rozhodnutí bylo.
Ale dost moudra.Yukon mi naservíroval téměř celé jeho menu a já to všechno hltavě sežral. Zažili jsme kruté mrazy mezi -40°C až -50°C, při kterých se klepal i místní Inuita (či chceš-li Eskymák) a zažili jsme bivakování na sněhu v těchto teplotách. První noc jsme vytvářeli biologické teplo ve dvou a tak to bylo snesitelné, když jsem pak ve spacáku osiřel tak už moc teplo nebylo. Ovšem nebyla jen kosa, bylo i teplo a sluníčko. Taky sněžilo a foukalo. Zažil jsem stavy euforické, kdy jsem se kochal krásou Yukonu a užíval si se slzou v oku momentálního momentu. Zažil jsem taky úplné dno, na které jsem ještě nikdy nedosáhl, až to bylo strašidelné. Viděl jsem polární záři a tu nejjasnější noční oblohu. Viděl jsem věci a úkazy, které existovali jen v mé hlavě. Zažil jsem strach a uvědomil si svou maličkost v divoké přírodě.
Zkrátka zažil jsem toho hodně a postupně vše v brzkém čase sepíši a pokud budete hledat četbu ke kávě či na záchod, můžete si podrobněji nastudovat jak to všechno probíhalo. Filmového materiálu je dosti a tak se můžete těšit i na video produkci Emotikona smile
Teď se jdu věnovat bohulibé činnosti, či spíše mé nejoblíbenější nečinnosti a to spánku.

I am so sorry guys but at the moment I am too tired to traslate this flow of my thoughts, but once I will recover my brain I will do it, asap, I promise :)










No comments:

Post a Comment

NÁVŠTĚVNOST

KONTAKT

Tel: +420 733 694 574

Email: venca@janfrancke.com
janfrancke@gmail.com

YUKON ARCTIC ULTRA 2017