[Jan Francke][carousel][6]

Wednesday, September 4, 2019

Gigathlon

3:23 PM
Tento způsob sezóny zdá se mi poněkud nešťastným. Plány a cíle vniveč přišly a mé tělo propadlo anarchismu. Prvopočátek problému započal v tom, že jsem po dobrodružství na Aljašce, neuvedl své tělo a duši do původního stavu. Nevědomky tento stav jsem prohluboval a ač jsem teoreticky mířil k vrcholu sezóny, tak prakticky jsem mířil do bodu nula. Do něho jsem se dostal zhruba dva týdny před Mistrovstvím světa v Norsku, který jsem chca nechca, spíše nechca odpískal. Ale což, když nejde o život jde o to staré známé hovno. Když si energie a elán ke mě zase našli cestu, začal se blížit druhý vrchol sezóny. Tím byl Gigathlon Czech republic.

Pokud nevíte, co to Gigathlon je, tak se nebojte, protože ani já jsem to dlouho nevěděl. Je to kombinace, po sobě jdoucích, pěti sportů. Konkrétně plavání, in line brusle, horské kolo, běh, silniční kolo a to vše v různém sledu ve dvou dnech. Ve Švýcarsku jest nesmírně populární, masová akce a zná ho každý. U nás tomu zatím tak není,ale o to větší má rodinnou a pohodovou atmosféru

Těšil jsem se na změnu a měl jsem jasný cíl. Přijet, užít si atmosféru a vyhrát. Byl tu ovšem jeden háček, tím byl sport mě naprosto cizí - in line brusle. V životě jsem na nich nestál. Štěpán Hrouda mi kamarádsky zapůjčil brusle, za což mu děkuji, a tak jsem měl šanci celý měsíc před závodem se pokusit najít lásku k tomuto sportu. Bohužel po prvním pokusu mi bylo jasný, že se nezamiluji, ba naopak. A tak se stalo, že jsem si na brusle stoupl ještě jednou a tím to haslo. Přípravu jsem tedy nechal pouze na teoretické sledování techniky na youtube.

Pár dní před startem, se mi povedlo opět vyčerpat můj kalich energie až do dna a k tomu mi naše děti darovali svůj kvalitní střevní bacil. Da Račic, místa dění, jsme tedy odjížděli řádně připraveni.

Večer před startem  jsem zkoušel zklidnit žaludek plzeňským pivem, ale za pár hodin ze mě vytekla ve stejném složení. Bylo mi jasný, že dnes to budou velké výkony. V půl šestý ráno jsem posnídal dva suchý rohlíky, černý čaj a vydal se na start. V sedm ráno jsme skákali do klidných vod račického kanálu. Ten jsme měli přeplavat až na jeho konec, čili dva kilometry. Plán byl, si udělat co největší náskok. Jenže už od startu jsem plaval jak slon a k tomu mi bylo šílený vedro. Neopreny byly povinné a voda hřejivá, takže rychle to stejně moc nešlo. Když už jsem si říkal, že se blížíme ke konci, tak jsem se otočil na stranu kde jsou velké cedule s metráží a ta cedule mi řekla, že mám teprve kilometr za sebou. Nechápal jsem, jak je to možný, když už plavu tak dlouho. Táhlo se to jak smrad a já lezl z vody až na čtvrtém místě. Ale bylo to příjemné zaplavat si v račickém kanále.

Po plavání přišla má “královská” disciplína. 24km na in line bruslích. Potřetí v životě jsem si nazul brusle a váhavě se vydal nejprve objet račický kanál. To bylo kupodivu docela v pohodě a já se snažil kopírovat techniku z youtube. Jenže pak jsme odbočili z Račic ven a přišla pasáž na hodně hrubým asfaltu. Ten mě tak rozhodil, že jsem se kymácel ze předu do zadu a musel jsem vypadat jak když mám naděláno v kalhotách. Kolíbal jsem se jako kachna. Dostal jsem od pořadatelů dobrou radu se zařadit do vláčku závodníků až mě dojedou. Vláček mě dojel hned záhy a taky hned ujel. Byl jsem rád, že jsem rád a ani jsem nezkoušel se ho chytat. Pak jsme jeli po silnici na cyklostezku podél Labe a po ní do Mělníka. Na cyklostezce jsem hned v první ostrý zatáčce málem políbil asfalt. Pak mě dojela jedna paní, co už evidentně něco zažila a dokonce mě předjela. To mě vůbec nepotěšilo a tak jsem se do toho opřel, jel a nepředjel. Pak přišel krátký sjezd a ostrá zatáčka. Jak se brzdí jsem moc netušil a tak se stalo, že mi najednou zkameněli nohy a já nebyl schopnej vůbec nic v zatáčce udělat. Měl jsem na výběr buď Labe, plot a nebo asfalt. Vybral jsem si asfalt. Naštěstí se mi podařilo spadnout docela dobře a odnesl to jen odřený loket a bok. Značně rozhozen jsem pokračoval dál. Když jsem se konečně dostal do Mělníka, tak nás čekal výjezd nahoru a nepěkný sjezd dolu s rozbitým asfaltem a zatáčkami. Ještě při výjezdu jsem si říkal, že to risknu sjet dolu, ale jakmile jsem odbočil, rozjel se a viděl co mě čeká, tak jsem si sedl na zadek, sundal brusle a běžel dolu po svých. Sice jsem byl asi jediný ze startovního pole, ale nelitoval jsem a při pohledu na ostatní bruslaře jsem přesně věděl jak bych dopadl. Dole jsem zase nazul brusle a dokodrcal se do depa. Tam mě čekalo horský kolo. Tajně jsem doufal, že se rozjedu. Ale po pár kilometrech mi bylo jasný, jak to asi dopadne. V půlce kola jsem byl už úplně vyřízenej a jediný na co jsem měl chuť, bylo lehnout si. Když jsem po krásných a bolavých 43km kokořínskem pověsil v depu kolo na stojan, šel jsem si sednout do stínu a v něm jsem už zůstal. Inu což, je potřeba si nechat něco na příště.

Gigathlon mě mile překvapil svou přátelskou atmosférou, nadšenými organizátory a dobrovolníky, kterým bych chtěl poděkovat za jejich úsilí, fandění a organizaci. Tak třeba zase někdy příště. Teď už jen jediný vrchol, Winterman.




Thursday, June 13, 2019

S čerty žerty nejsou

3:52 AM
Člověk by řekl, že když uběhne 600km zimní Aljaškou, tak uběhnout 66km letním krajem Karla Hynka  bude zanedbatelná aktivita. Ale ejhle, ono to zas tak není. Čertovský ultra trail je opravdu unikátní závod a jelikož se koná na mém pískovišti tak by bylo škoda si na něm nepohrát. Po Aljašce jsem se pohybovým aktivitám moc nevěnoval a začal cvičit v nedávných dnech. Navíc náš nejmladší syn Vojtěch byl odříznut od přísunu mateřského mléka, s čímž se vyrovnává jako správnej chlap - řve celou noc. A jako zástupce nemléčného poprsí mu přes noc nabízím svou chlupatou hruď já a bdím s ním. Svěžesti v posledních týdnech výrazně ubylo a dle toho to vypadá. Nicméně kdo se bojí pekla je srab a tak jsem se zvesela vydal vstříc pekelným branám na hradě Houska. Vy co to nevíte, tak na hradě Houska je opravdový a úřady uznaný vstup do pekla. Jakožto smrtelníci do pekla ještě nemůžeme a tak jsme zůstali u jeho bran a startovali od hradu Houska směr Bezděz a všechny ostatní přilehlé i nepřilehlé kopce. No co vám budu psát, vyběhl jsem jak jsem zvyklej a začlenil se do popředí závodu. Trasa je velice pestrá a tak to dobře utíká. Mě to utíká taky dobře, ač někde v hloubi či spíše mělčině vím, že nic netrvá věčně. Ale jak říká jeden můj kamarád "žiju přítomností" a tak jí tedy žiju a neřeším co přijde. Z Bězdězu jsou fajn výhledy a na občerstvovačce fajn lidi a koláče. Malá buková hora nabízí ještě lepší výhledy. Při seběhu dolu ovšem ta přítomnost začíná docela bolet. A to nás čeká teprve to nejtěžší. Opouštím skoro čelo závodu a řadím se do krčních oblastí závodu. Zde jsem již sám a toužebně čekám až se dostanu na další občerstvení.  To jest na 35km. Dělá se vedro a peklo přitápí. Vyrážím dál, ale běh to už moc nepřipomíná. Chtěl bych se ztratit abych mohl zastavit, ale je tu tolik fáborků, že i kdybych byl slepej, tak se ztratit nejde. Rychle se dostávám do finálních pozic závodu, čili do řiti a v ní setrvám až do dalšího občerstvení. Běžet už moc nemůžu. Když jsem běžel Čerta poprvé, tak jsem byl ve stejné situaci, ale na občerstvení pod kopcem Ralsko byla studená řeka Ploučnice a její průrva a stánek s pivem. Koupel a pivo mě vytáhli z krize a já se do cíle dostal. Letos je tu jeden problém, že tu žádná Ploučnice ani stánek se studeným pivem není. Jediný co tu je, je nejtěžší kopec Ralsko přímo přede mnou. Kdybych si občas přečetl propozice závodů, tak bych věděl, že je trasa jiná než předloni a nemusel se zbytečně těšit na osvěžení. A tak tam sedím a najednou jsem zjistil, že vlastně existuje možnost, že do toho cíle nedoběhnu. Toto zjištění si uvědomím málokdy, ale zde nabylo jasných rozměrů. 45km za mnou a já lehce potupen odevzdávám měřící čip a stahuji se do nejbližší civilizace kde čekám na záchranu. Aljaška má v tomto jednu výhodu. Nejlehčí cesta jak vzdát, je se dostat do cíle. Děkuji čertům za krásný závod a organizaci. A co dál? Mistrovství světa v extrémním triatlonu v Norsku, premiéra na kolečkových bruslích v rámci premiéry na Gigathlonu a unikátní český počin Winterman. Je čas začít trénovat



NÁVŠTĚVNOST

KONTAKT

Tel: +420 733 694 574

Email: venca@janfrancke.com
janfrancke@gmail.com

YUKON ARCTIC ULTRA 2017