[Jan Francke][carousel][6]

Monday, February 18, 2019

Paniky záchvat

10:16 PM
Když mě v neděli večer po závodech na Lipně zaškrábalo v krčku (čili zdrobnělině krku, ne na kyčli)
tak jsem tomu nevěnoval pozornost. Jelikož své tělo pravidelně překvapuji každé ráno dávkou
studené vody, tak nejsem zvyklý být nemocný. Když jsem se ale ráno probudil s horečkou, znejistěl
jsem. Když mě večer začalo bolet za hrudní kostí, začal jsem být nervózní. No a když tohle bez
náznaku zlepšení s maximální snahou o zlepšení trvalo skoro pět dní, zachvátila mě totální panika.
V sobotu jsem měl odlétat směr západ a za týden a něco startovat. Černé scénáře, přesouvání letu,
kombinace, komplikace v mojí hlavě se honily. Dokonce jsem navštívil lekaře abych nebyl vylekanej
málo. Vrchol všeho bylo, že jsem si začal googlovat co mi vlastně je, a to je největší pokles hodnot
a známka zoufalosti. A jak jest známo, zoufalé situace si žádají zoufalé činy. Hosťa vedle mě sedí
a říká: “Tady píšou, že pomáhá bílek z vajíček do ponožek. “ Zvednul jsem se a šel si dát bílek do
ponožek. Nic moc čím bych se chlubil a příjemný to taky zrovna nebylo. Navíc mi tam spadlo i trochu
žloutku :) Aby to nebylo zas tolik přírodní, tak jsem to pojistil acylpyrínem a čekal co se bude dít.
A světe div se, udělalo se mi lépe.

Odletěl jsem tedy dle plánu. Cesta byla ošklivě dlouhá a mé průdušky a bolavá hlava cestu
nezjednodušovali. Na Aljašku jsem ještě úplně nedoletěl. V rámci úspor jsem si dal aklimatizační
pauzu v Kanadě, kdysi našem druhém domově. Zde se snažím rozpohybovat tělo a rozdýchat
průdušky výletním stylem. Zatím se daří a mě je stále více do smíchu.

Do smíchu mi ale není z počasí, které panuje a panovat zatím má na Aljašce. Je tam teplo
a sněží tam, což je nejhorší varianta počasí. Radši bych  -40°C než 0°C. Nicméně ještě je čas,
že si to Aljaška s tím jarem rozmyslí a ukáže se ve svém zimním outfitu. Ve čtvrtek ráno se
přesouvám do Anchorage. Tam proběhne předzávodní chaos. A v neděli 24.2. ve 14:00 místního
času, 4:00 českého času, se konečně vydáme vstříc divočině. Zde pak najdete link na stránku,
kde bude možnost sledovat virtuálního mě v podobě málo se pohybující tečky.







Sunday, February 10, 2019

Lipenské kaluže

1:12 PM
Poslední testování mých fyzických a psychických sil před Aljaškou proběhlo na malé české Aljašce, čili Lipnu a na něm se konající Lipno Ice Marathon. Velká zamrzlá plocha, mráz, sníh, bílé planiny a led by se dali alespoň trochu přirovnat k některým pasážím na Yukonu či Aljašce. Mráz se bohužel nekonal, konalo se relativní teplo a tak o zážitek a trénink bylo postaráno.

Celá trasa maratonu, čili 42,1 km se táhla po ledu. Kdyby se po něm i běželo, bylo by to fajn. Ale na ten led napadl sníh a ten jakmile zjistil, že je v úzkém kontaktu s ledem, tak se vzrušil a jeho spodní vrstva se začala rozpouštět. Tím narušila vrchní vrstvu ledu. Finálním produktem tohoto spojení bylo romanticky zasněžený Lipno pod jehož pokrývkou se v mnoha oblastech schovávala vrstva ve složení: 1. romantický sníh 10 cm, 2. ledová krusta 2 mm, 3. voda 10 cm. 4. led 25 cm, 5. voda nekonečně mnoho. Když zrovna trasa nevedla přes tyto Lipenské kaluže, tak mokrý sníh se postaral o náhradu zážitku. Zkrátka ideální, poctivé a těžké podmínky k tréninku. Znáte to jak je to s tím cvičištěm a bojištěm (zde všem platí výjimka, že na bojišti bude nepředstavitelně hůře než na cvičišti).

Na startu nás stálo zhruba kolem 80ti a každý, kdo se odvážil na start byl zároveň vítězem. Již od prvních metrů to byla poctivá dřina a jediný krok nebyl zadarmo. Letos měl tento závod světový unikát. Ač oficiálně je převýšení celé trasy 0m, tak zde nastala speciální situace, tzv. přenížení, nebo chcete-li negativní převýšení. Totiž při došlapu dopadáte na rovný horizontální povrch, jenže záhy se povrch pod každým došlapem proboří minimálně o 5cm. Což v průměru znamená, že jsme naklesali zhruba 2km a nastoupali 0m, ovšem s tím, že start i cíl je ve stejné výšce. Pro hloubavé povahy - tuto moji matematickou nerovnici neberte v potaz.

I tak jsem se snažil běžet rychle a už od startu prorážel stopu v čele závodu. Před otočkou mě vystřídal jeden cyklista jelikož se povrch na chvíli ztvrdil, ale pak se vrátil do svých měkkých kolejí a běh byl pohybem nejrychlejším a a opět jsem se zařadil na první místo. V prvním místě jsem již setrval až do konce.

Musel jsem si přiznat, že mě to opravdu stálo hodně sil a den po závodě se musím při chůzi ze schodů přidržovat zábradlí. Dělá se mi trochu nevolno při představě, že tento maratón budu za 14 dní muset absolvovat čtrnáct krát za sebou a s těžkými saněmi v zádech. Ale nakonec všechno jde když se chce a mě se sakra chce.

Děkuji pořadatelům za tento skvělý závod a přírodě za skvělé zážitkové podmínky.





NÁVŠTĚVNOST

KONTAKT

Tel: +420 733 694 574

Email: venca@janfrancke.com
janfrancke@gmail.com

YUKON ARCTIC ULTRA 2017